Hodnocení EP WAKO K1

14379919_1207557689287662_7781582765191835413_o

Všude už bylo napsáno mnoho o kvalitě toho turnaje, bez pochyb nejlepší amatérský turnaj v Evropě, krom samotného ME. Před turnajem jsem si říkal, že bude úspěch postoupit do sobotního dne. O účast na turnaji přišel Marek Procházka, kterému se o zlomené žebro postarali Petr Kareš a Daniel Navara. Zbytek se připravoval na tento turnaj celé prázdniny velmi intenzivně.

Jedinou výjimkou byl Daniel Navara, u něhož příprava stála za prdlačku vinnou potřeby dodělat bakalářský titul, ten však získal a budiž mu jeho forma prominuta. Turnaje se vzdát nechtěl a šel do toho stylem, ono to nějak dopadne. První zápas vyhrál, ale neudělal nic navíc. V dalším zápase chytil pozdějšího vítěze Lashenka z Ukrajiny a to byl prosím ukrutnej ještěr, s ním by to byly obrovské problémy i v plné formě. Měl slušný granát v ruce a navíc se ani nestyděl nám ho dát dvakrát ochutnat. Dan chtěl bojovat i nadále, ale stopnul jsem to, nemělo smysl riskovat zranění. Na listopadové mistrovství Evropy ve fullcontactu bude již ve formě, nicméně s výkonem na tomto turnaji jsem nespokojen.

Tak mě tak napadá, že ještě Tereza Meislová to přijela zkusit bez formy a se zlou se potázala. Dostala po zásluze na prdel a jasně se ukazuje, že doba, kdy to jdu zkusit a třeba to vyjde je dávno pryč. Ocenit se dá akorát srdce a odhodlání lézt mezi provazy nepřipraven a riskovat bití, nicméně je to naposled, že jsem vzal někoho bez kondice a potřebné tréninkové morálky. Výkon na tomto turnaji byl nejhorší, co kdy Terka předvedla, teď je na ní se znovu zvednout.

Nováček Patrik Vedral si jel pro zkušenosti a nabíral jich víc než by bylo potřeba. Dohodnutá váha 60 kg, týden před turnajem odjíždí na brigádu, takže nemám kontrolu potřebnou u nováčka. Váhu neudělal o 0,6 kg a to se vysál do maxima, co to šlo. Takže tělo si hráblo na dno a přesto musel startovat vyšší váhu, což se samozřejmě projevilo na energii v zápase. Než zápas začal, nemohl najít chránič zubů, a tak si to střihnul v cizích chráničích, které mu samozřejmě vůbec neseděly. Stres na maximu a v zápase to pálil hlava nehlava, začátečnická klasika, poté odcházela kondice, i přesto celkem slušně zasahoval a zápas byl vyrovnaný. Na konci už ale nebylo kde brát sílu a tak jsme prohráli, velká škoda, protože tento soupeř se porazit dal. Na to, že je začátečník nelze jinak, než být spokojen, nechal tam srdce a pokud vydrží trénovat jako do teď a poučí se z chyb, bude to dobré.

Juniorský reprezentant ČR Patrik Záděra měl osmifinálový volný los a do čtvrtfinále postoupil hodně rychlý a talentovaný Moldavan Cedurco. Toho Patrik postupně v zápase přejížděl a zaslouženě vyhrál. V semifinále narazil na pozdějšího vítěze, se kterým těsně na body prohrál, do poslední chvíle se mleli o postup. V takto vyrovnaných utkáních se projeví horší technika kopů, na které pracujeme, ale ještě nás čeká dlouhá cesta. S výkonem spokojenost a víme na čem dál pracovat.

Nejúspěšnější mladík Ironu byl tentokrát Kuba Bakeš. V semifinále oplatil porážku ukrajinskému zápasníkovi a u finále jsem bohužel nebyl, protože na jiném ringu jsem šel s jiným svěřencem (nevím už s kým). Přiběhl jsem na konci třetího kola a viděl jsem, že má Kuba převahu, že do toho šlape a chce vyhrát. Bohužel 2:1 prohrává a podle kouče Petra Kareše to měl vyhrát. Nemohu posoudit, nicméně jsem po dlouhé době s jeho výkonem spokojen a druhé místo je úspěch.

Třetí místo obsadila Michaela Kerlehová, která přejela Winkelmannovou z Rakouska. Přes noc se však projevilo zranění třísla a ráno v hale nemohla zvednout nohu. Přesto chtěla nastoupit a vyhrát na lepší boxing. Celý zápas pracovala a vyvíjela aktivitu, deset vteřin před koncem vedla o jeden zásah a natlačila se do soupeřky s direkty, ty prošly obranou a u toho chytla lowkick do ústupu (plácnutý bez razance). Naskočila remíza a rozhodčí se na domácím turnaji rozhodli pro cizinku i přesto, že aktivitu v utkání vytvářela Míša. Před rokem na tyto lowkicky jasně překopal Petr Kareš Cyrila Pohla a prohráli jsme pro mě nepochopitelně. Bylo mi řečeno, že to nemělo dostatečnou razanci, že kop do ústupu se neboduje. Byla to pro mě novinka, ale prohru jsme přijali. Letos na stejný lowkick soupeřka vyhrává. Hodnocení výkonu – v pátek velmi dobré, sobota už mizerná, ale se zraněním to prostě na víc nebylo.

Martina Fendrichová udělala dva dobré zápasy a finále na prdlačku, je to sní jak na houpačce v jednom zápase je schopna porazit mistryni světa a za deset minut je schopná prohrát se zápasnicí co začala včera boxovat. Zatím jsem nepřišel proč tomu tak je, nicméně druhé místo je skvělé a s celkovým výkonem na turnaji jsem ve výsledku spokojený.

Tak trochu nostalgicky jedinou výhru vybojoval Petr Kareš, návrat po zranění, problémy s váhou a páteční postup přes šikovného Rakušana. Zápas nic moc, ale třetí kolo dobře pracoval na krizi, a to se mi líbilo moc. V semifinále Slovák vzdal a ve finále nás čekal Moldavan, který postoupil přes zmiňovaného loňského vítěze Cyrila Pohla. Zápas jsem sledoval a s politováním musím opět říct, že na konci měl být vítěz Cyril. Moldavan v prvním kole přešel přes dalšího svěřence, kterému pomáhám s přípravou a byla to tedy ohromná štípaná. Granáty a počítání na obou stranách. Výkon Kuby budu hodnotit negativně, protože neposlouchá instrukce z rohu a tento soupeř rozhodně nebyl nad jeho možnosti. Moldavan rváč a celkem slušná fýza, jenže Petr dodržel domluvenou taktiku a plnil pokyny koučů a Moldavana k ničemu nepustil. Petr není bombér, ale dobrý taktik. Zasloužená výhra, mám radost.

Tančící Rus zlatým hřebem galavečera. Georgij je fenomenální zápasník, takový cit jaký má pro zápasení je prostě i pro mě neuvěřitelný. Vymyslíme spolu taktiku a tu splní do puntíku, navíc když si během zápasu vymyslím techniku, kterou nikdy nedělal a viděl ji jenom v televizi ve filmu, tak ji tam udělá, jak z učebnice. To je něco naprosto neuvěřitelného. Co vydržel Lamonica, to je pro mě další záhada, držák, srdcař a taky sympatický frajer. Ode mě má palec nahoru, mám rád takový chlapy.

No a teď ještě k Pražským Tigrům, které trénuji. Junior Daniel Provazník má srdce lva, ale motoriku na ho…, snažíme se s tím pracovat a ještě nám to dá hodně zabrat. Soupeř nám toho moc nedovolil a nezbývá nic jiného než mu poděkovat za to, že nás zase posunul o kousek dál. Daneček vydal ze sebe vše, co zatím máme, takže spokojenost.

Juniorská reprezentantka Markéta Krejzlová porazila jasně na body polskou závodnici a ve finále se Srbkou předvedla strhující bitvu. Srbka byla hodně rychlá a hodně boxovala, k mému údivu se bodovali ruce víc než kdykoliv předtím, dvě kola tahala za kratší konec lehce, ale byli jsme pořád na dosah. Závěr třetího kola byl jasně v režii Markéty, která trefovala čistě lowkicky a sama dobře svoje nohy chránila. Navíc Srbku ve výměnách pořád chytala a klinčovala, po několika napomínáních přišlo teprve první oficiální varování a posléze mínus bod. No a ono to zase nestačilo. To už bylo i na mě moc.

Radost mi udělala teprve 15ti letá Barča Bulínová, v bojovném zápase pro sebe urvala vítězství ve finále na ruskou Nikolaevovou. Plnila vše, co jsem po ni chtěl, a hlavně na svůj věk to má srovnané v hlavě a je dobře kondičně připravena.

Ve skvělé formě se představila Sandra Mašková, která přejela stříbrnou medailistku z MS Fidlerovou a posléze Polku. Finálový galavečer však přinesl stopku v její kariéře. Otevřená vykloubenina palce na konci prvního kola a bylo po mně. Byla moc statečná a má u mě za jedna, kouknout se na palec, který visí jen na kůži do pravého úhlu je fakt nic moc. Takže stříbrná, která nás absolutně nebere. Sandra patří na trůn, nikam jinam. Myslím, že se to stalo proto, aby se vrátila ještě tvrdší.

Fanda Kohout nepředvádí to, co umí, a asi uspěchal návrat do ringu. Nicméně vidím pozitivum v tom, že nachytal bomby do palice a ustál je. Výkon na hovno, ale je to dobrá startovní pozice pro zlepšení.

Na závěr reprezentantka Lucie Mlejnková, která ukončila 9letou nadvládu Polky Pauliny Biec. Excelentní výkon.

Celkově však musím hodnotit negativně, turnaj jako takový byl perfektní, ale výkony rozhodčích jsou tristní a upřímně bych jim rozbíjel hlavy o stůl, mám pochopení pro ledacos a uvědomuji si, že nemohou vidět vše, ale oni vědomě nechtějí vidět, padají body u bojovníka, který ani v ten moment neprovádí techniku a podobný věci. Tedy naši čeští rozhodčí, ti jsou myslím na velké úrovni a tímto jim vzdávám hold a omluvu, protože na ně pořád řvu, i když jsou v tom v drtivé většině nevinně a jde většinou o zahraniční rozhodčí, ale neumím nadávat a argumentovat v angličtině, takže to pouštím do našich rozhodčích, aby s tím něco udělali. A nejde mi o to, aby vyhrávali moji zápasníci, chci jen spravedlivé verdikty a jednotné bodování. Každý kdo mě zná, ví, že se chodím rozčilovat na rozhodčí i v zápasech kdy boxuje třeba Ukrajinec s Polákem. Je to pořád dokola omílané téma a boj s větrnými mlýny. Nikdo s tím nic neudělá, není páka na rozhodčí, a když tak jsou velmi malé a skončí to slovy není dost kvalitních rozhodčích. Nemyslím, že je to o kvalitě dovedností , ale o lidských kvalitách, jestli někomu strčím prst do zadku a poškodím tím někoho jiného. Pískání není jednoduchý, ale není toho zas tolik, aby se nenaučili pískat. Problém je v tom, že kdykoli vyjedeme ven dostaneme zářez i u celkem jasných vítězstvích (každý trenér zná a ví, že normálka), no a pak přijede domů a tam jsou jediní spravedlivý rozhodčí a systém, na domácích turnajích máme neutrální panely rozhodčích a při remíze se rozhodčí rozhodne pro borce z venku i přesto že utkání dělá český fighter, suma sumárum český fighter není nikde doma. To samozřejmě z lidského hlediska na našich turnajích a rozhodčích velmi oceňuji. Z trenérského hlediska už méně, protože se mi pak špatně motivují moji sportovci, kteří tomu obětují mnohdy vše, včetně peněz. Koukám na ně a musím jim lhát, že boxovali špatně a že je potřeba se zlepšit, protože to vezmou mnohem lépe než když jim řeknu ořezali tě. Pak vidím jak v těch hlavách běží tak proč to vlastně dělám, a mě už zkrátka docházejí síly. Mám napsanou rezignaci na funkci státního trenéra i na trenéra klubového. Tak moc mi to ty roky znechucují, že již nedokáži motivovat sebe k další práci. Vlastně ani nevím, co ty svěřence mám učit, aby vyhrávali. Ale abych byl spravedlivý, stejné to bylo i v boxu, každý drží prst v zadečku tomu svému a to poškozuje sport a chuť sportovců. Když dostaneme do tlamy, rád uznám kvalitu soupeře a něco se od něho naučím. Vždy když je vyrovnaný zápas, svěřenci řeknu, že to asi prohrál, že neudělal dost, ale od určité úrovně už nejde přejet o třídu. Chápu, že se to stane, ale ono se to stane zápasníkovi jednou dvakrát do roka. Jenže já mám těch závodníků přes 20! Takže cca 40x za rok musím překousnout ořez svého svěřence už celých 14 let. To je pořádná porce demotivace. Do konce roku dojedu všechny povinnosti, které jsem jako trenér slíbil a budu usilovně pracovat na tom, abych dokázal fungovat ve světě větrných mlýnů. Pokud to nezvládnu, jako že to moc nevidím, od nového roku ukončím veškerou závodní činnost.

Aby to někdo špatně nepochopil, není to rozhodnutí tohoto turnaje nebo rozhodčích čsfu, je to celkový stav v bojových sportech, v českém boxu to bylo mnohem horší :) a pořád je jak to sleduji. Asi vlétnu na trénování MMA tam to častěji končí před limitem….. 😀