MČR v K1 – parádní výkon Kerlehové a Procházky

DSC_0183

Místrovství ČR v disciplíně K1 se konalo tradičně v aréně Sparty na podvinném mlýně. Poprvé byl tento prestižní turnaj zařazen do série evropských pohárů světové organizace WAKO, což posunulo turnaj na nejvyšší úroveň. Organizatoři vytvořili takové podmínky pro závodníky, které nejsou vidět nikde v Evropě. Na startovní listině byli jména jako David Kasperski vítěz superkombatu, české profesionální jedničky Jan Holec, Daniel Brunclík, Michal Krčmář, polští profesionální mistři a slovenská reprezentace.

Do boje jsem vyslal šest svých svěřenců, kdyby mi někdo před turnajem řekl, že jich pět bude ve finále, tak bych si klepal na čelo, ale nebudu předbíhat, pěkně popořadě. Nejmladší člen výpravy Jakub Bakeš jel s velkým očekávání, protože celé léto tvrdě dřel a cítil skvělou formu. Kubovi bylo letos čerstvě šestnáct let, a tak to byl jeho první turnaj v juniorech. Nutno podotknout, že los byl v tomto případě velmi krutý. Dostal do prvního kola téměř devatenáctiletého slovenského mistra světa a mistra Slovenska 2015 v kategorii mužů Tomáše Holkoviče. Věkový rozdíl byl znát v síle a vyspělosti a po dvou počítání byl zápas ukončen. Kuba má můj velký respekt za to jak dře, a že se nebojí lézt do takového turnaje a zápasu.

Martina Fendrichová v semifinále přejíždí slovenskou zápasnici z Fire Gymu o třídu a ve finále ji čekala další slovenka Veronika Cmárová, s kterou jsme již třikrát prohráli. Slovenka patří k světové špičce a její podmínky k tréninku jsou nesrovnaletlné s našimi. První kolo taktické a slovenka nepatrně lepší. Od druhého kola se začínáme tlačit do slovenky a to jí evidentně nechutná, v klinčích se ztrácela. Vyrovnaný taktický boj 2:1 vyhrává slovenská reprezentantka. Nemám k tomu výhrady, jen si říkám, že mi by jsme za stejný výkon na Slovensku prohráli.

DSC_0290

Pražská bojovnice pod mými křídly Sandra Mašková v semifinále předčasně poslala do šatny polskou závodníci Annu Zacharisz z target Muay Thai. Finále na galavečeru proti reprezentantce slovenska Veronice Petříkové. Sandra typickým způsobem vytváří tlak a zasypává soupeřku těžkými údery, ta velmi často přežívá díky klinči. Petříková vyniká skvělým pohybem a rychlostí, přesto jsem přesvedčen, že nachytala spoustu úderů na hlavu a kopů na střed. Verdikt opět 2:1 pro slovenskou reprezentantku. To už bylo hodně přitažené za vlasy, ale je to sport za tři týdny jí to vrátíme na mistrovství světa.

Poslední bojovníci byla Michaela Kerlehová, ta už dvě finále tohoto turnaje v minulosti prohrála. A celkově za poslední dobu se jí příliš nedařilo, hlavně po zdravotní stránce a vlastně i životní, kdy se jí nepodařila dodělat škola (zradila ji hlava). Po té bylo třeba udělat změny, a tak se rozhodla odjet pracovat do Skotska. Tam nedělala nic než pracovala a dělala tam blbečka paní šéfový. Vrátila se v době letní přípravy a byl znát jistý nadhled a chuť znovu trénovat. Dokonce udržela i zdraví v normě. Udělal jsem riskantní krok a nechal jsem ji vyshazovat váhu o kategorii dolů, tedy 52kg. Dohoda byla, že se to zkusí a dost pravděpodobně to asi neudělá nebo nebude schopná zápasit. Řekl jsem ji všechny scénáře a souhlasila. Prostě bylo potřeba udělat něco jinak od minulých let, něco co tomu žádná jiná nedá. Váha byla teda opravdu masakr, třes rukou, křeče, prostě hrana. Už jsem řekl, že končíme, že to za to nestojí, přesto chtěla jet na váhu to zkusit. Na váze u Sandry 51,6 na oifciální váze 52kg rovných, a šlo se na doplňování. Po dohodě s doktorem byla celou dobu pod mím dohledem. Hodně nám pomohlo, že se nešlo zápasit už druhý den, ale až v sobotu tedy dva dny na doplnění energie. V semifinále si jasně poradila s Klárou Strnadovou z Klatov, která byla ve třetím kole počítána. Na galavečeru nás čekala slovenská mistryně pro letošní rok Monika Chochlíková. Přes víkend jsme s Míšou měli několik motivačních a psychologický rozborů na naladění psychiky. Rozebrali jsme semifinálový zápas, kde bylo spousta chyb, které by slovenka potrestala. Do finále nastopila jiná Míša, ne ta zkleslá hodná holka na kterou jsme zvyklý, tahle byla hladová věděla co chce, vyvarovala se chyb a prostě šla pro vítězství. Nutno říct, že zápas to byl velmi vyrovnaný a všechna čest soupeřce. Neskromě pochválím svou práci s její psychikou. Vyzkoušela si, že to funguje a doufám, že ted uvidím v ringu jen tuhle Míšu. A ne jen v ringu, ale i v životě (třeba škole). Velká gratulace a opravdu zasloužené vítězství a mnoho otazníků do budoucna…

DSC_0179

Optimus Procházka hlasí žívotní formu. Marek v nejnabitější váze má jako reprezentant volný los, přesto je to pouze čtvrfinále proti slovenskému reprezentantovi. Toho deklasuje jak technikou tak silou, ve třetím kole pošle soupeře do počítání, přesto se mi výkon nelíbil, až na poslední kolo. Semifinále proti výbornému polskému závodníkovi Piotr Trzesniewski-Tryc, menší svalnaté postavy. Taktika byla ho udržet od těla a nenechat se překopat lowkicky, to se moc první kolo nedařilo. V druhém Mára přitlačil na kombinace a otočil průběh na svou stranu. Ve finále se utkal s dalším polským kickboxerem z elitního týmu Paleasta Warzsawa Daneilem Kolasinskim. Ten dokázal minulý rok porazit i Tolju a je opravdu nevyspitatelný soupeř s potenciálem KO. Do finále prošel hladce vše před limitem. Uplná změna taktiky do finálového boje a parádní výkon Marka, jeden z jeho nejlepších zápasů, neli vůbec nejlepší.

DSC_0339

Petr Kareš v nejméně obsazené váze nasazen rovnou do finále. Proti němu šikovný kluk Cyril Pohl z BT Gym Praha. Pohl stabilní, bomby v rukách chce tlačit, věděli jsme, že ho neutlačíme a tak taktika jasná vybodovat ho na nohy. To se myslím dařilo v celku dobře, bomby lítaly, ale více méně do krytu nebo do dvojáku. za odměnu spousta kontr lowkicků. Ve třetím kole podle mého názoru soupeřův roh věděl, že to nebude stačit a poslali do posledního kola všechno. Tlak a iniciativu soupeř měl na své straně, nicméně to dle mého názoru petr rozkouskoval a hlídal si body přes nohy. Na čísté zásahy podle pravidel WAKO měl vyhrát podle mě Petr, ale uvidím až ze záznamu nebudu dělat závěry. Soupeři určitě gratulace za jeho vyspělý výkon. Dobří sportovci musí umět prohrát ať je jakákoli.

Závěr bych řekl, že mám smíšné pocity z toho, že dvě finále proti slovenským holkám prohrajeme doma 2:1, jsem si jistý, že kdyby mi jsme předvedli jejich výkon u nich doma tak prohrajeme. nechci tím shazovt jejich výkon byli úžasné jen se mi nikdy nestalo, že bychom  vyjeli ven udělali vyrovnaný zápas a vyhráli. Na druhou stranu nás to má asi někam posunout. Obrovkou radost mám z Marka, který konečně ukázal co v něm dřímá. A z Míši, která si to zasloužila asi jak opravdu nikdo, jak za ty roky tak za to co udělala za masakr s tou váhou. Všichni mi udělali radost svými výkony, odvedli co mohli a nám to zas ukázalo směr a chyby. Všem děkuji za to jací jsou sportovci a přátelé. Zas jeden pěkný víkend v našich životech.

DSC_0358